Příběh Googlu v Číně má rysy Ikarova pádu
Možná, že Váš business plán pro Čínu není založen na tom, že budete do říše středu expandovat s nejpopulárnějším internetovým vyhledavačem na světě. Vlastně je to docela pravděpodobné. Přesto je příběh Googlu v Číně důležitý pro jakýkoli zahraniční podnik, který se rozhodne vkročit na širé čínské pláně. Třeba proto, aby si příchozí podnikatelé vždy uvědomovali že v Číně se hraje podle pravidel, která jim nemusejí vyhovovat, nemusejí jim připadat spravedlivá či dokonce morální. Ale jsou tu a tudíž je potřeba je respektovat. Jinak se Vám ke slunci vystoupat nepodaří a s Vaším podnikáním to může dopadnout jako s Ikarem v slavné řecké legendě. Nebo jako s Googlem v poněkud méně slavném příběhu z Číny.
Téměř pohádkový příběh firmy Google je dnes již tak známý, že jej není třeba dlouze představovat. V roce 1995 se Larry Page potkává se Sergejem Brinem. Oba studují na prestižní Stanfordské univerzitě doktorát v oboru informatiky. Jejich nadprůměrná inteligence je nenechá zahálet a první společné projekty začínají záhy po seznámení. Za tři roky už drží v rukou tlustý šek na 100 000 amerických dolarů a na adresu garáže patřící jejich společné kamarádce registrují společnost s názvem Google Inc..
Dnes, třináct let po svém založení, je Google naprostou světovou jedničkou mezi internetovými vyhledávači. Operuje na všech světových trzích a pouze na pěti z nich zastává druhou pozici. Už i český Seznam mu podlehl a po tvrdých marketingových bojích je od roku 2011 v ČR až na druhém místě. Čína však Googlu stále odolává, přičemž podle některých názorů za to mohou letité boje s čínskou vládou.
Google začal o vstupu na čínský trh uvažovat v roce 2005. Vidina 400 milionů potenciálních uživatelů rozhodla o nové výzvě. Na začátku vše vypadalo velmi slibně. Google registroval doménu google.cn, postavil moderní centrálu v Pekingu a získal absolutní špičku v oboru, která měla pomoci rychle vyšachovat domácí vyhledávač Baidu ze hry. Když médii proběhla zpráva, že Kai-Fu Lee, postava zosobňující představu o čínském úspěchu, opustil se slovy „I choose Google. I choose China.“ významnou pozici v čínské centrále Microsoft Research, začala v Číně doslova Googlemánie. Do centrály začaly denně chodit stovky životopisů mladých nadšenců, kteří si nepřáli nic víc než pracovat s panem Lee a lidé nedočkavě očekávali, co jim ten věhlasný Google nabídne. To, co začalo jako sen o americkém úspěchu, ale velmi rychle nabralo opačný směr. Google zažíval neustálé výpadky. Kdo za nimi stál? Těžko říci, čínský konkurent Baidu totiž pracoval bez jakýchkoli problémů. Licenci na doménu google.cn prohlásila vláda záhy za neplatnou; prý nebylo jisté, zdali se Google snaží profilovat jako zpravodajský sever nebo internetová služba (pozn. autora: Zahraniční společnosti nemají právo spravovat zpravodajské portály s doménou*.cn). Celá kauza se táhla asi rok a půl, a ačkoli vše nakonec dopadlo ve prospěch Googlu, byla společnost sporem nevratně poznamenána. Čínští uživatelé internetu se ke Googlu začali obracet zády; server považovali za nespolehlivý, pomalý a neprofesionální. Google navíc odmítal ukládat osobní údaje svých uživatelů na území Číny, tedy v dosahu čínské vlády, a tím tak značně omezil nabídku svých služeb: žádný Gmail, žádný Google Blog, žádný organizátor fotek Picasa apod.
Jádrem sporu, který se táhl po celou historii domény google.cn, bylo dohadování o cenzuru dostupných informací. Google od samého začátku tušil, že kvůli firemní filozofii, která ctí svobodu slova a projevu, bude komunikace s tamější vládou náročná. Vedení firmy ale nepochybovalo o své schopnosti používat „win-win strategii“ a postupnými kompromisy si získat vládu na svou stranu. Debata o cenzuře tak byla jako jedna z dalších výzev, kterých vstup na nový trh přináší desítky. Realita však byla trošku jiná a tlak vlády, místo aby klesal, spíše rostl. Za tuto agendu bylo zodpovědné oddělení Government Relations. Zprvu v jeho čele stála dáma, která sice disponovala výbornými pracovními zkušenostmi, ale její angličtina dosahovala téměř nulové úrovně. Zřejmě i proto nedokázala zcela pochopit celou firemní kulturu a principy, na kterých společnost stojí. Pracovní poměr byl ukončen poté, co se provalilo, že zmíněná dáma koupila představitelům čínské vlády Ipady, které nechala proplatit Googlem. Google navzdory neustálým debatám o cenzuře těch či oněch informací stále doufal, že se mu jednou podaří prosadit na čínském internetu svobodu slova.
Zlom nastal v roce 2008, tedy v roce, kdy se Čína zhostila organizace olympijských her. Vláda se, zřejmě kvůli vzrůstající pozornosti světové veřejnosti, rozhodla zpřísnit dosavadní cenzuru. Nejen, že stále trvala na cenzurování domény google.cn, ale nově začala po Googlu požadovat, aby pro čínskou vládu kontroverzní odkazy odebrala i z google.com. Společnost odmítla, doufajíce, že po olympiádě tlak povolí. Nepovolil, podle některých prý ještě zesílil.
V červnu 2009 navíc Google udělal další přešlap, který vztahy s vládou dále zhoršil. Google Suggest, který Vám pomáhá nalézt to, co hledáte, pomocí nabízení možných alternativ, se v Číně, řekněme, zbláznil. Podle šokované čínské vlády Google Suggest navrhuje samá sexuálně zabarvená témata. Např. pokud byste do Google.cn zadali čínský výraz pro syna, nabídne Vám Google „milostný poměr mezi matkou a synem“. Google se tehdy dušoval, že s největší pravděpodobností někdo zaspamoval jejich systém, takže docházelo k navrhování sexuálně zabarvených stránek. Znechucená vláda nevypadala příliš přesvědčeně a z jednání odešla se slovy: „Varovali jsme Vás již dvakrát, potřetí budete potrestáni.“ Zdali se jednalo pouze o plané výhružky, nikdo neví. Avšak netrvalo dlouho a na Google se snesl velmi nepříjemný útok. Těsně před Vánocemi 2009 se Googlu někdo dostal do interního systému. Geografická lokalizace útoku ukazovala na Čínu. Hned od začátku bylo jasné, že ti, kteří se do systému vloupali, šli po něčem konkrétním. Hacker se zaměřil na účty čínských disidentů a bojovníků za lidská práva. Jejich kontakty, plány, informace z osobního života, to vše se teď nacházelo v rukou útočníků. Hackery se nepodařilo odhalit, a ač mnohé důkazy ukazovaly na čínskou vládu, společnost ji nikdy z útoku oficiálně nenařkla.
V roce 2010 se ale vedení začalo zamýšlet, čeho vlastně chce v Číně dosáhnout. Po dlouhých debatách bylo rozhodnuto. 12. 01. 2011 bylo vydáno oficiální prohlášení, že s cenzurou domény google.cn je konec, i kdyby to mělo znamenat konec Googlu v Číně. Společnost se s heslem „místo kooperace nastupuje konfrontace“ přesunula do Hongkongu. Doména google.cn byla zrušena a místo ní nastoupila google.com.hk. Reakce veřejnosti byly rozporuplné. Někteří to brali jako prohru v letitém zápasu o demokracii, jiní naopak jako konec poklonkování vládním představitelům a tedy vítězství demokracie nad cenzurou. Našli se i takoví, kteří bohulibý spor o základní svobody zcela ignorovali, a za rozhodnutím viděli pouze podnikatelský záměr. Vedení společnosti v sobě možná míchalo všechny tři pocity; to jediné, co dnes můžeme s určitostí říct je, že Google zažívá výpadky i s hongkongskou doménou a že jeho obliba ve prospěch Baidu stále klesá. Jen mezikvartálně klesl podíl Google na čínském trhu z 22,9%2 v prvním čtvrtletí na 18.9% ve druhém kvartálu. Podíl Baidu za stejnou dobu vzrostl z 74,4% na 75,9 %.
Ikarův pád – tentokrát v režii Googlu – má tedy zatím nepřerušený průběh. Je však nepochybné, že Google ví, co dělá. Celá filosofie společnosti je založena na tom, že poskytuje zákazníkům relevantní, přesné a nezkreslené informace. To je business model Googlu, který realizuje jinde ve světě. Google musel na lékařských vahách vážit, zda mu opuštění čínského trhu stojí za potenciál, který bude tento trh mít. Nakonec převážila nikoli morální, ale racionální úvaha. Bez toho, aby zákazníci Googlu věřili, že výsledky vyhledávání skutečně odpovídají tomu, co lze na síti najít, neznamená Google nic. Jen další IT firmu s nafouklou tržní kapitalizací.