Jak si nenechat ukrást značku
Čína má problémy s vynucováním práv duševního vlastnictví. To je stará známá věc. Je to dáno jednak tím, že kulturně není Číňany vnímáno duševní vlastnictví na stejné rovině, jako je tomu u vlastnictví fyzického. Vždyť už Konfucius učil dívat se spíše do minulosti a učit se od předků, a to nejlépe napodobováním jejich děl. Za druhé je to pak proto, že čínská vláda dohlíží na dodržování některých práv duševních vlastnictví tak trochu jen „naoko“. Čína nové technologie ke svému rozvoji potřebuje a když je nemá, tak si je prostě „vypůjčí“.
Jeden můj známý, říkejme mu třeba pan Tao (třeba proto, že se tak jmenuje) si v devadesátých letech zaregistroval na padesátku ochranných známek velkých západních společností vyrábějících luxusní sluneční brýle. Musel pak skoro jednu dekádu počkat, než si poslední z těchto firem všimly dramaticky rostoucího čínského trhu a rozhodly se na něj vstoupit. A pak se nestačily divit. Respektive divit se mohly jenom tomu, když musely platit desítky tisíc dolarů za odkup „vlastních“ ochranných známek. Soudit se s panem Tao by je vyšlo pořád dráž. Podnikavý chlapík.
Jak se ale pan Tao o existenci takového okrajového zboží vůbec dozvěděl? Jednoduše. V devadesátých letech si otevřel obchod se slunečními brýlemi a všimnul si toho, kolik zahraničních značek na čínském trhu ještě chybí.
Pan Tao je typický prototyp Číňana, kterého jednou může napadnout zaregistrovat si také vaši značku. To, jestli na čínský trh teď míříte a nebo ne, mu bude jedno. V případě, že se tak jednou – možná za rok, nebo za deset let – rozhodnete, bude už pozdě, neb to nějaký pan Tao udělá první a pak může být pozdě. A taková obyčejná „vyčuranost“ má také hezké anglické jméno – trademark squatting. Z posledních kauz - a na poněkud v poněkud větším měřítku - se trademark squatting nepříjemně dotknul také vyhlášeného amerického hamburgrového řetězce In-And-Out Burger. Tato americká síť restaurací si již čtyřicet let zakládá na tom, že neexpanduje z domovského západního pobřeží - nechce riskovat ztrátu kvality, kterou by rozšíření poboček mohlo přinést. Čínskému CaliBurgeru, který koncept In-And-Out v desítkách svých poboček okopíroval, to však nevadilo. A přesto, že In-And-Out nemá a asi ani nikdy nebude mít plány do Číny expandovat, musel draze vykupovat ochranné známky, které jim CaliBurger - jinak se to nedá nazvat než - ukradl. Proč? In-And-Out se obává, že by levná čínská kopie mohla poškodit jeho dobré jméno a to bez ohledu na to, že zůstane omezena na území Číny.
Jak se takovému tak trochu podlému chování bránit? Jedině včasnou registrací Vaší ochranné známky. A že do Číny zatím nemíříte? Těch padesát značek, které pan Tao takto krásně zneužil si to myslelo také. Zaregistrovat si značku v Číně dává větším firmám smysl i v případě, pokud se domnívají, že v říši středu nikdy podnikat nebudou. Nikdy totiž není radno říkat nikdy.