TOPlist

Větrná energie v ČLR – cesta vpřed nebo slepá ulička?

Jan Hebnar
Větrná energie v ČLR – cesta vpřed nebo slepá ulička?

Jedenáctá pětiletka (2006-2011) zaměřila pozornost čínských plánovačů na problematiku zelených energií doposud bezprecedentní měrou. Společně s deklarovaným cílem získávat do roku 2020 až 15 procent energie z obnovitelných zdrojů nemůže být pochyb o tom, že ČLR klade na otázku „renewables“ mimořádný důraz. Větrná energie pak hraje mezi zelenými zdroji v ČLR prim – od roku 2004 je tento sektor energetiky na všech frontách (investice do výzkumu, ochranářská dovozová opatření, zvyšování výkupní ceny elektřiny atd.) masivně podporován. Není však možné ignorovat lehce disonantní tóny, ve kterých se v posledním měsíci nesla mediální debata o dalším směřování koncepce větrné energetiky v ČLR. Z mnoha stran zaznívají obavy, že přes nedávné vládní prohlášení o možnosti vyrábět do konce roku 2020 nikoli 30gw, ale dokonce 100gw větrné energie (v současné době je celosvětový stabilní výkon „pouhých“ 122gw), nejsou vyřešeny některé zásadní technické, legislativní a koncepční otázky, které jsou s tímto závazkem spojeny.

Je tak možno konstatovat, že prvotní nadšení z čisté a relativně (ve srovnání s jinými „zelenými“ zdroji) technologicky nenáročné energie v Číně mírně klesá. Kritika větrné energie zaznívá především s ohledem na:

  • technické problémy spojené s nedostatečnou kapacitou přenosové sítě,
  • problém s legislativou, registracemi projektů v rámci CDM (Clean Developement Mechanism) a měnícího se systému subvencí,
  • neustálé zvyšování nadbytečných výrobních kapacit.

Kvalita energetické sítě

Kvalita energetické sítě v ČLR je obecně hodnocena jako nedostatečná. V souvislosti s větrnou energií pak na významu nabývá také skutečnost, že se většina lokalit vhodných k výstavbě větrných elektráren nachází v odlehlých částech periferních provincií (prim v tomto ohledu hraje Vnitřní Mongolsko). Ty nejsou buď na přenosové kapacity napojeny vůbec, nebo pouze nedostatečně. V roce 2008 tak z instalovaného výkonu větrných elektráren (12,2gw) pouze 8,9gw skutečně „proteklo“ rozvodnou sítí a bylo využito spotřebiteli. Již nyní zveřejněné odhady pro rok 2009 vyčíslují celkovou ztrátu způsobenou nedostatečnou kapacitou přenosové sítě na 2 miliardy kwh. Lze si představit, že pokud se má v následujících deseti letech výroba elektrické energie z větrných elektráren téměř zdesetinásobit, bude tento obrovský energetický skok vyžadovat odpovídající náklady z hlediska výstavby a modernizace přenosové sítě, která dnes nestačí přenést ani dvanáctinovou kapacitu uvažovaného objemu. Čínská vláda na tuto skutečnost zareagovala v rámci přípravy protikrizového stimulačního balíčku, ze kterého vyčlenila téměř 150mld USD právě na účely rozvoje přenosových kapacit. Zda bude tato částka dostačovat, odhalí až blízká budoucnost.

Nepřehledná legislativa

Rozvoji větrné energie napomáhá v ČLR jak legislativa z roku 2006, která upravuje způsob subvencování výrobců (tzv. Renewable Energy Law), tak projekt OSN známý jako Clean Developement Mechanism (CDM). Řada projektů větrných elektráren je od počátku koncipována s ohledem na financování z projektu CDM – je však skutečností, že pouze čtvrtina všech projektů schválených národním koordinátorem CDM, jímž je National Development and Reform Commission (NDRC), byla doposud Exekutivním výborem Organizace spojených národů schválena (633 z 2323 registrovaných projektů). Neschválení projektu má samozřejmě dopad na profitabilitu elektrárny a tedy i výnos investice. Pozorovatelé tuto skutečnost kladou za vinu jak nedostatečné kvalitě čínských projektů, tak nepřehledné legislativě, která posuzování projektů komplikuje. Společně se systémem subvencí, který se za posledních několik let čtyřikrát změnil (a to zcela zásadně), tak nelze hovořit o tom, že by byl regulační rámec větrné energie v ČLR upravován přehlednou a stabilní legislativou.

Nadbytek výrobních kapacit

V současné době existuje v Číně téměř 80 společností vyrábějících zařízení větrných elektráren s tím, že cca 10 z nich je schopných vyrobit jednotky o výkonu větším než 2mw. V roce 2004 bylo těchto společností v Číně pouze deset a technologie na výrobu velkých 1,5mw a 2mw turbín chyběla úplně. K bezprecedentnímu rozšíření výroby větrných turbin přispělo nařízení NDRC z roku 2005 podmiňující schválení provozu větrné farmy tím, že tato byla sestavena minimálně ze 70 procent z v Číně vyrobených komponent. S ohledem na obavu z nadprodukce však dle prohlášení čínského ministra Chen Deminga z konce minulého měsíce Čína toto opatření v dohledné době zruší. Lze tak očekávat, že řada čínských výrobců „neustojí“ konkurenci zahraničních a velkých domácích producentů. Sektor tak v dohledné době čeká poměrně bouřlivá saturace, jejímž výsledkem (alespoň dle představ NDRC) by měl být vznik několika velkých čínských výrobců schopných obstát v globální konkurenci. Zda k tomuto bez zásahu do výkupních cen větrné energie dojde je však otázkou.

Komentuj jako první

Komentuj příspěvek

Kontrolní číslo: 707
Odeslat komentář

Aktuální články

Jak nakrmit Draka?

Ondřej Lapisz

Vzdělávací kurzy

Vzdělávací kurzy pro firmy

Newsletter

Ty nejdůležitější zprávy pro vaše čínské podnikání.
Přihlaste se k odběru pravidelného Newsletteru zde.
Odeslat