Když je úspěch nežádoucí
V podobném duchu jako: západ má Google, Čína má Baidu, či západ má Youtube, Čína má Youku, když přijde na médium pro úspěšné podnikatele, západ má Forbes a Čína Hurun. A ač jsou na kopie všeho druhu přeborníky povětšinou Číňani samotní, s nápadem na Hurun přišel v roce 1999 tehdy 29letý Lucemburčan, Rupert Hoogewerf – dnes podle mnohých jeden z vůbec nejznámějších expatů v Číně.
Stejně jako americký Forbes i Hoogewerfův projekt každoročně vydává seznam těch nejbohatších z bohatých. V čínské verzi se však pan Kellner nemá šanci uchytit, neb ta je prozatím výhradně pro rodilé Číňany. Poslední čínský Rich Listu vyšel minulé září a jako i v roce 2011 mu vévodil Zong Qinghou ($12,6 miliard), lídr společnosti Wahaha producenta sladkých perlivých nápojů (například „Future Cola“). Na svého Forbes-protějška Carlose Slim Helu, Zongovi podle oficiálních tabulek sice chybí vydělat ještě nějakých $50 miliard, nicméně do jaké míry ony oficiální údaje o Zongově majetku opravdu odpovídají realitě, není úplně známo.
Forbes a Hurun ale nespojuje pouze podobný koncept, ale i tzv. kletba Rich Listu. V kuloárech se tvrdí, že objevit se mezi čínskou finanční smetánkou tradičně nevěstí nic dobrého. Nedávná studie „The Price of Being a Billionaire in China: Evidence Based on Hurun Rich List“, dala této rádoby kletbě jakýs erudovaný pohled. Na základě pozorování z let 1999 až 2007 autoři z Shanghai University of Finance and Economics a China Europe International Business School zjistili, že umístit se v Hurunu má na budoucnost firmy opravdu neblahý vliv. Den po zveřejnění Rich Listu spadnou akcie firem těch největsích čínských boháčů v průměru 1,7%, za 3 dny o 1,96% a za 8 dnů pak o 3,08%. Rich List má prý negativní vliv na úspěch firmy i z dlouhodobého hlediska, kdy dochází k výraznému snížení její tržní hodnoty. S jistým cynismem se dá říci, že nezájem investorů však kompenzuje zájem čínského státu, a to pak zejména jeho daňového a anti-korupčního úřadu. Ti, kteří se objevili na seznamu bohatých, byli obžalování, stíháni, či odsouzeni v 17 případech ze 100 – jejich méně úspěšní kolegové pak „pouze“ v 7%. A zřejmě právě proto se indexu bohatých Číňanů začalo přezdívat „fat pig killing list“ (sha zhu bang). Zdali je „Hurunská kletba“ výsledkem snahy čínské vlády – alespoň na oko – zatočit s všudypřítomnou korupcí a rostoucí sociální nerovností, či se v Číně velký byznys prostě neobejde bez jistých nekalých praktik, to už autoři nevysvětlili.
Dlouhodobé sledování Hurun Rich Listu přineslo i další zajímavá zjištění. Od roku 2006 do roku 2011 vzrostl počet čínských miliardářů (myšleno v amerických dolarech) z 15 na 251. Nebo také, že největší naději na úspěch mají byznysmeni narození v roce zajíce (1915, 1927, 1939, 1951, 1963, 1975, 1987, 1999) – z 12 znamení čínského zvěrokruhu se rok zajíce v kolonkách Hurun Rich Listu objevil v 13%.
Poslední ročník pak odrazil trendy spíše negativní: zpomalení čínské ekonomiky zaznamenal Hurun v podobě ztráty 20 miliardářů, a propojení nejvyšší politiky a byznysu pak nominováním 7 úspěšných z Rich Listu na post delegátů 18. sjezdu čínské Komunistické strany, kteří v minulém listopadu Zemi středu zvolili nové vedení.
Hurun, stejně jako Forbes, je synonymem úspěchu a prestiže. A tak není divu, že zabrat si v jeho Rich Listu jednu příčku, je pro mnohé - navzdory vsem kletbám a rizikům - tím největším osobním úspěchem a pro jiné zas tím nejtajnějším možným přáním.